Co dělám...

Z opětovného prořídnutí příspěvků vám asi došlo, že jsem se vrátila do práce. Víťa sice ještě není stoprocentně fit, naštěstí doléčení zvládá s babičkou.

V mezičase jsem dopletla sadu pro maminku a dceru a věnovala ji do tradiční jarní charitativní dražby na Modrém koníku. Dražit se začíná v dubnu, výrobky jsou ještě tajemství, proto ani vám nemůžu zatím sadu ukázat.

Rozdělaného toho mám jako obvykle hodně. Bratrancovi se zalíbila skřítkovská čepice z minulého příspěvku. Přál si ji pro sebe, doladěnou k lyžařské bundě, chce se v ní ještě v březnu předvádět v Alpách;-) Pletu opět z vlny od Decidy. Tahle má delší barevné úseky a výsledek se mi líbí víc než ta divočina minule.

Dál mám rozpletený svetr z Alasky pro mladšího syna. Staršímu bych chtěla udělat stejný, jen s tmavší modrou barvou. Naštěstí u obou počítám s větší velikostí, takže do příští zimy času dost:-)

Tohle je horká novinka - Paint-by-Number Dress. K šatičkám se váže pěkný příběh, jak jsem po mnoha peripetiích konečně sehnala návod původně otištěný v Crochet Today! v roce 2012. O tom někdy příště, až budou šatičky hotové. Návod nezklamal, jsou tak pěkné, jak jsem doufala.

Jako obvykle jsem neodolala slevové akci na příze Drops. Ponožkovou akci jsem vyhlížela už od Vánoc a dočkala jsem se. Nakoupila jsem na ponožky a jedny smetanové krajkové podkolenky. Ty se mi moc líbí, připomínají mi dobu Jane Austenové a jsem rozhodnutá si je uplést, akorát nevím, na co mi pak budou... :-)

A dál pokračuju v jednotvárné práci na Splitted Dress, které pravidelné čtenářky znají z příspěvku o blokování. Přibylo jim asi deset centimetrů. Počítat si čas strávený pletení, budou mít hodnotu minimálně deset tisíc;-) Snad do podzimu...